Mohu si zvukovod čistit sám?
Je pravda, že lidé, kteří si často čistí zvukovody, jsou i častými pacienty ORL kvůli zalehnutí uší. Důvodem je to, že zasahováním do zvukovodu štětičkami nedochází k jeho čištění, ale spíše k zanášení mazu hlouběji do nepřirozených míst, tedy směrem k bubínku, odkud ho pak může odstranit jen lékař.
"Mazové žlázky jsou přítomny pouze ve vnější části zvukovodu a zdravý zvukovod má navíc samočistící schopnost, proto při jeho čištění nezasahujte hlouběji."
Doporučuje se čistit zvukovod ne štětičkami, ale pouze kam dosáhnete malíčkem nebo rohem ručníku. Pokud trpíte na častější mazové zátky, je lépe nechat pravidelné čištění na ORL lékaři.
Pokud víte, že máte zatvrdlou mazovou zátku ve zvukovodu, doporučuje se před návštěvou ORL lékaře alespoň 2 dny několikrát denně prokapat zvukovod olejem. Můžete k tomu použít například obyčejný olivový olej, nasátý do stříkačky, netřeba kupovat nic speciálního. Lékař pak může mnohem snáz provést vyčištění mazu tenkými štětičkami anebo výplach ucha pomocí vody, nahřáté na tělesnou teplotu.
"Na ORL jednotkách je pro výplachy zvukovodu oproti ručním stříkačkám přesně nastavený tlak vody, zabraňující nechtěnému protržení bubínku, a navíc přednastavené nahřátí na tělesnou teplotu tak, aby nedošlo k vyvolání závratí."
Pokud nelze mazovou zátku uvolnit výplachem a ORL pracoviště má k dispozici i ušní mikroskop, lze použít ušní kovové háčky k odstranění.
Dezinfekce zvukovodu borovou vodou
K dezinfekci a "ozdravení" kůže zvukovodu se používá tzv. borová voda (Acidi borici solutio 3%), která je volně dostupná k zakoupení v lékárnách. Aplikuje se 3-5x denně několik kapek anebo jako výplachy zvukovodu stříkačkou. Používá se i u dětí po paracentéze (tj. po propíchnutí bubínku) z důvodu středoušního zánětu k výplachům sekretu.
Pokud se borová voda aplikuje do uší po paracentéze anebo do uší po předchozích operacích, je nutno ji předem nahřát pod teplou vodou přibližně na teplotu těla, aby nedošlo k vyvolání závratí.
Borovou vodu lze narozdíl od boralkoholových a běžně užívaných antibiotických ušních kapek bezpečně použít i do středouší.
"Borová voda okyseluje prostředí ve zvukovodu a středouší a bojuje proti baktériím i plísním."
Doba její aplikace není omezena a nežádoucí účinky nemá.
Do zvukovodu nikdy nedávejte česnek - jedná se o mýtus, navíc dlouhodobě přítomný česnek ve zvukovodu nejenže nezmírní zánět, ale naopak ho tam může způsobit naleptáním kůže. Jeho vlivem může dojít až k hnisavému zánětu středouší, obrně tváře anebo závratím.
Bakteriální zánět zvukovodu
Nejčastější příčinou zánětu zvukovodu je koupání se na venkovních koupalištích, v rybníku anebo moři, mezi další příčiny patří zasahování do zvukovodu nebo dlouhodobě přítomná mazová zátka. Častější záněty jsou pak u lidí s cukrovkou nebo oslabenou imunitou.
Specifickou skupinu se sklonem k zánětům zvukovodu tvoří lidé s tzv. trepanační dutinou, tvořící rozšíření zvukovodu v jeho zadní části po operacích chronických středoušních zánětů. Z důvodu chybění samočistící schopnosti po chirurgickém zákroku by tito pacienti měli docházet k pravidelnému čištění trepanační dutiny ORL lékařem.
"Zánět zvukovodu se projeví bolestí se zalehnutím, někdy i s výtokem z ucha. Oproti zánětu středouší je navíc přítomen bolestivý tah za tragus (chrupavčitý výčnělek boltce před vchodem zvukovodu) a nenavazuje na infekci horních cest dýchacích, ale nejčastěji na koupání se v letních měsících."
Léčba spočívá ve vyčištění zánětem zúženého zvukovodu od detritu a mazu a v následné aplikaci antibiotických kapek nebo masti, což lze bezpečně zajistit pouze na ambulanci, kde je k dispozici ORL mikroskop.
"Díky mikroskopu může ORL lékař zkontrolovat nejen stav zvukovodu, ale také celistvost bubínku, což je nutné ke správné volbě léčby."
Standardně užívané antibiotické kapky, jako je gentamicin, by se neměly podávat při perforaci bubínku, tam je nutno podat alternativní typ antibiotik, který je bezpečný i pro středouší.
U alergií na antibiotika nebo u mykotických zánětů může lékař doporučit volně prodejné boralkoholové kapky, tyto by se však také neměly aplikovat do otevřeného středouší.
Samostatnou skupinou lidí s opakujícími se záněty pak tvoří alergici s tendencemi k ekzémům.
"Ekzém zvukovodu se projeví svěděním, olupující se kůží a typickým vzhledem zarudlé kůže s trhlinkami."
U ekzémů pomohou jedině kapky anebo masti s kortikoidy a vyhnout se dráždivým příčinám. Týká se to seboroického ekzému, mikrobiálního ekzému (alergizaci vyvolají nejčastěji baktérie Staphyloccocus aureus) a kontaktního ekzému v reakci na používané antibiotické kapky, kosmetické přípravky, náušnice, a u pracovníků v prachu (s cementem, moukou apod.).
Mykotické záněty zvukovodu
Příznak svědění ve zvukovodu může být vyvolán nejčastěji pouhou přítomnosí mazu, anebo v diferenciální diagnostice vedle ekzémů i plísňovými (mykotickými) záněty.
"Mykózy se vyskytují po opakovaném nebo delším užití antibiotik, u onemocnění cukrovkou anebo při oslabené imunitě."
Řešením je pravidelné čištění zvukovodu a aplikace protiplísňových kapek. Nutno je s nimi pokračovat ještě 2-3 dny po úplném odeznění příznaků kvůli drobným spórám, které by mohly vyvolat pozdější návrat onemocnění. Tato léčba proto trvá běžně 10-14 dnů.
K prevenci a doléčení se doporučuje okyselovat zvukovod aplikací borové vody.
ZÁNĚTY ZVUKOVODU