Proč vidíme takové rozdíly v závažnosti průběhu COVID-19 i u mladých jinak zdravých lidí?
Tento článek pro laickou veřejnost jsem sepsala na vyžádání organizátorů mezinárodní konference "Chronický zánět jako příčina civilizačních onemocnění" (12.9.2020 v Praze), které jsem se zúčastnila jako jedna z vyzvaných přednášejících a předsedajících. Čerpal informace z prezentací a osobních rozhovorů s předními lékařskými odborníky a účelem jeho zveřejnění bylo vnést do problematiky zánětlivých nemocí nový pohled.
Tehdy jsme společně zatím jen odhadovali, proč nám na jednotkách intenzivní péče někteří mladí a jinak zdraví lidé končí s COVID-19 na plicních ventilátorech, zatímco jiní ve stejném věku s tou stejnou infekcí zůstávají doma téměř bez příznaků.
Od té doby uběhly více než 2 roky pandemie a řada věcí se odhalila. Samozřejmě svůj nesporný vliv na závažné průběhy prokázal věk, přidružená interní onemocnění jako je cukrovka, hypertenze apod., ale překvapila nás i samotná obezita, která nezávisle na jiných faktorech mnohonásobně zhoršovala zdravotní stav nakažených včetně úmrtnosti.
Postupně nám vědci navíc odkrývali dědičné vlivy v rámci jednotlivých rodin či etnik, například variabilitu v genech imunitní obranyschopnosti proti virům anebo v genech, ovlivňujících průběh zánětu. U mladých a dětí se na závažném průběhu a na postcovidových komplikacích podílel také vyšší sklon k autoimunitní reaktivitě.
Vedle genetické predispozice se ale u nadměrných zánětů v kombinaci s oslabenou obranyschopností potvrdil i samotný námi předpokládaný a lidmi podceňovaný významný skrytý vliv životního stylu a stravy.
Proč někteří mladí lidé mají závažný průběh infekcí, zatímco jiní věkově stejní z nich vyváznou téměř bez příznaků?
Žijeme v době, která nám sice nabízí vyspělou medicínu, ale také nám přináší řadu nových degenerativních, zánětlivých a nádorových onemocnění, které se dříve v takové míře nebo vůbec nevyskytovaly. Stále více se navíc začínají objevovat autoimunitní poruchy, kdy se imunita paradoxně obrací proti vlastním tkáním, a z druhé strany se hromadí případy oslabené obranyschopnosti proti infekcím. Je to tím, že jako lidský rod již geneticky degenerujeme a vznikají u nás čím dál častěji nepříznivé mutace, které se hromadí a dále rodově předávají? Anebo má klíčovější vliv náš individuální vlastní životní styl a strava, jinými slovy změna podmínek, ve kterých žijeme?
Je známo, že skrytou příčinou většiny tzv. civilizačních onemocnění je chronický zánět v těle, který si způsobujeme a dlouhodobě udržujeme svým životním stylem. Tento mírný navenek nepoznatelný nevstřebávající se zánět sice nevnímáme, ale pravdou je, že pro tělo není přirozený a skrytě nás poškozuje. Nezpůsobuje nám sice zvýšenou teplotu a další klasické příznaky zánětu, ale při dlouhodobém působení se projeví vyšší únavností, předrážděností, tendencí k přibírání na váze, poškozením a degenerací tkání (vlivem metaloproteináz), bolestí svalů, artrózami, depresemi, demencemi, neurologickými onemocněními, plicními chorobami, žaludečními nebo střevními záněty, kožními projevy, předčasným stárnutím, kornatěním tepen, cévními mozkovými nebo srdečními infarkty, hypertenzí, cukrovkou a rychlejším vývojem mnoha dalších s chronickým zánětem spojených tzv. civilizačních onemocnění. V neposlední řadě se projevuje také oslabením imunitního systému v boji proti nádorům a infekcím. Tedy může stát za těžšími a delšími průběhy nejrůznějších infekcí a zánětů včetně opakovaných vracejících se potíží.
Zrádné je, že tento neustupující dlouhodobý zánět, který známe z typického příkladu kuřáků nebo obezity, se do určité míry objevuje i u navenek zdravě vypadajících mladých lidí, a to pouhým prozánětlivým vlivem nedostatku pohybu, nevyspání, chronického stresu, přejídání se a prozánětlivých složek stravy, často v kombinaci více faktorů, které se sčítají dohromady. Jedná se o laboratorně těžko odhalitelný skrytý stav, který má však významný vliv na to, jak budeme reagovat v případě setkání se s infekcí anebo ve stavu zranění či jiných akutních onemocnění.
"Prozánětlivým způsobem života dáváme vzniknout nejen známým chronickým civilizačních chorobám, ale také skrytě posouváme reaktivitu celého imunitního systému směrem k oslabení obranyschopnosti v kombinaci s přemrštěnými zánětlivými až dokonce autoimunitními reakcemi při akutních stavech."
Proč se těžce pracující dělníci ve viktoriánském období dožívali vyššího věku a s méně chronickými onemocněními než my v současné době vyspělé medicíny?
Podle celosvětově uznávaného odborníka na farmakologický účinek potravin Dr. Paula Claytona je to dané změnou životního stylu. Nemáme již tolik fyzické aktivity a došlo k radikální změně složení potravin.
Z mnoha vědeckých studií víme, že pravidelný aerobní sport trénuje nejen svalovinu, ale i imunitní obranyschopnost spolu s antioxidačními a protizánětlivými mechanismy těla. Tato naše schopnost sice původně vznikla kvůli nutnosti zahojení fyzickou zátěží poškozených svalů, ale posiluje nás také vedle toho pro boj s nejrůznějšími zánětlivými onemocněními. Proto se mezi profesionálními sportovci nedoporučují umělé doplňky stravy s nadmírou antioxidantů, aby jim "nezlenivělo" posilování vlastních vnitřních regeneračních mechanismů. A ze stejného důvodu se z druhé strany lidé, kteří mají dlouhodobý nedostatek pohybu, hůře vyrovnávají se zraněními a infekcemi.
(Více o pozitivním vlivu sportu na imunitu článek autora v odkazu zde...)
Co se dle Dr. Claytona tedy během posledních 100 let změnilo, proč máme více onemocnění a kratší přežití? Ve viktoriánské době byl pohyb přirozenou součástí života, což již nyní není. K tomu se přidal jídelníček s nepřirozenými průmyslově zpracovanými potravinami a vysokým glykemickým indexem. I přes nadbytek kalorií v této stravě chybí vláknina, která má protizánětlivý vliv, a mikronutrienty, mezi které patří pro imunitní obranyschopnost i protizánětlivou reaktivitu důležité vitamíny a stopové prvky (vitamín D, zinek apod.). Jako jeden z největších problémů současné stravy pak vidí nadbytek prozánětlivých omega 6 a současně nedostatek opačně působících omega 3 mastných kyselin, které tvoří součást membrán buněk a mají významný vliv na nejrůznější signální soustavy v našem organismu. Výsledný poměr nenasycených mastných kyselin tak skrytě ovlivňuje fungování všech orgánů včetně imunitního systému.
Na rozdíl od kočkovitých šelem si protizánětlivé omega 3 mastné kyseliny lidé neumí sami vytvářet a jsou tedy závislí na jejich přívodu ze stravy. Jsou pro nás klíčové nejen pro mírnější a rychlejší průběh zánětů, ale také pro nekomplikované hojení. Působí proti poškození tkání, jejich patologickému projizvení a poruchám funkce orgánů, které vidíváme po silných nebo dlouhých zánětech.
"Důležitější než celkové množství omega 3 je však jejich příznivý poměr vůči opačně působícím omega 6 tukům, protože s nimi v organismu soutěží o stejná vazebná místa. Tedy k protizánětlivému účinku nestačí pouze doplnit živočišné formy omega 3 (EPA a DHA z rybího oleje například formou doplňku stravy). Současně je vedle toho nutné významně snížit množství přijímaných prozánětlivých tuků ve stravě."
Více o vlivu EPA a DHA na hojení ran odborný článek autora v odkazu zde...
Ve viktoriánské době se nyní běžná civilizační onemocnění vyskytovala jen velmi vzácně a lidé se dožívali vyššího věku i bez vyspělé medicíny. Pokud se podíváme na složení stravy tehdy, bylo pro tělo mnohem přirozenější. Poměr protizánětlivých omega 3 vůči prozánětlivým omega 6 tukům byl 1/3 a k tomu přijímali mnohem více polyfenolů, mikronutrientů a vlákniny, které také prokazatelně snižují zánětlivé projevy. Poměr omega 3/6 je nyní v Evropě ve velmi nepříznivém průměru 1/16 a v USA ještě skoro dvojnásobně horší ve smyslu prozánětlivého působení (1/25-30).
"Tedy i mladí neobézní jedinci tak mohou být skrytě ve stavu chronického prozánětlivého nastavení a oslabení obranyschopnosti, a v případě akutní infekce kvůli tomu reagovat bouřlivěji s delším průběhem, více komplikacemi a vyšším rizikem trvalých následků nebo úmrtí."
Na příkladu koronavirové epidemie v USA, kde je dlouhodobě vystupňovaný prozánětlivý styl života, by to vyšší procento mladých lidí, kteří vyžadovali umělou plicní ventilaci, jen potvrzovalo. Oproti Evropě tam bylo také výrazně více úmrtí mezi mladými.
Prof. Zdeněk Zadák, uznávaný český specialista na intenzivní metabolickou péči, který má za sebou řadu výzkumů v tématu zánětu, nás vedle toho upozornil na fakt, že máme fylogeneticky nastaveny mnohem silnější prozánětlivé mechanismy než ty protizánětlivé.
"Tkáňové působky, tzv. cytokiny, vznikající nám v těle z omega 6, jsou u nás silnější než protizánětlivé z omega 3 tuků, a prozánětlivá strava v nás proto může velmi snadno vyvolat a skrytě udržovat chronická zánětlivá onemocnění anebo nadměrně silnou zánětlivou reakci v případě akutního onemocnění."
Mechanismem poškození tkání a funkce orgánů během nejrůznějších akutních stavů může být právě nadměrná aktivace zánětu, tzv. cytokinová bouře, ale také vyšší tendence k nastartování autoimunitních reakcí, kdy se imunitní systém paradoxně obrací proti vlastním tkáním. Ve druhé fázi vážného průběhu onemocnění COVID-19 se proto s úspěchem podávají léky, tlumící imunitu (kortikoidy). Z toho tedy vyplývá, že ne vždy je podpora imunitních a zánětlivých reakcí v praxi ku prospěchu.
Silnější vnitřní prozánětlivé než protizánětlivé mechanismy vznikly v době, kdy jsme museli často bojovat se zraněními, ovšem v době civilizačního ze všech stran prozánětlivého způsobu života se stávají ještě silnější a bohužel již v této kombinaci spíše kontraproduktivní.
"Fylogeneticky daná vysoká prozánětlivá reaktivita, která byla původně namířena u našich předků k přežití, se nyní v kombinaci s civilizačním způsobem života obrací proti nám. Geneticky skryté prozánětlivé nastavení, které je námi ještě více posilováno prozánětlivou stravou, nedostatkem pohybu, stresem, obezitou, kouřením apod., vede nejen k mnoha známým s chronickým zánětem spojeným civilizačním onemocněním, ale také k nadměrně silné, prodloužené až tkáně poškozující akutní zánětlivé reakci a k oslabení imunitní obranyschopnosti při infekcích a dalších akutních stavech."
Odhalila koronavirová epidemie naši civilizační slabinu neschopnosti vyrovnat se s nadměrnou zánětlivou reakcí?
Koronavirová infekce je typický případ onemocnění, vyvolávající silnou zánětlivou reakci, a proto tedy mohla tak snadno odhalit naše slabiny a individuální rozdíly mezi námi, dané nejen genetickou predispozicí, ale především stylem života. Na příkladu mladé populace vidíme jedince, kteří tuto virózu zvládali téměř bez příznaků, a vedle toho jiné, kteří měli silný zánětlivý průběh s vysokými horečkami a dušností.
Máme vyspělou medicínu, takže i těm nejzávažnějším případům jsme schopni zachránit život. Ale znepokojují nás hromadící se trvalé zdravotní následky poškození plic, mozku, srdce, ledvin aj., které u mnohých přetrvávají ještě dlouho po odeznění samotné infekce. Tito lidé sice přežívají, ale se zhoršenou kvalitou života.
Existují tedy faktory, ovlivňující vlastní průběh zánětu, které my lékaři nejsme schopni ovlivnit a leží opravdu jen v rukou lidí samotných?
Z příkladu obezity již víme, že se oslabuje obranyschopnost proti infekcím a tvoří dlouhodobé chronické prozánětlivé prostředí. Pro koronavirovou infekci mladých lidí se obezita dokonce ukázala jako nejvýznamnější rizikový faktor.
Ale proč se objevují mezi těžkými průběhy i mladí navenek zdraví jedinci bez obezity? U části případů byla odhalena dědičná genetická variabilita ve specifických složkách imunity, ale stále se jedná jen o zlomek případů - co tedy ta velká část ostatních závažných průběhů v mladém a středním věku bez zjevné příčiny nebo genetické predispozice?
Zkusme se na to podívat z jiného úhlu pohledu, tedy odpovědět si na základě informací, které jsme zde již nastínili. Bylo prokázáno, že pokud dlouhodobě volíme stravu, ve které jsou procesované potraviny, nedostatek polyfenolů, mikronutrientů, betaglukanů, omega 3 a vlákniny, k tomu vysoký glykemický index a prozánětlivé tuky s převahou omega 6, tak i když přímo nemáme obezitu, můžeme v případě různých onemocnění reagovat silnějšími zánětlivými příznaky, slabší obranyschopností proti infekcím a neschopností imunitního systému dostatečně rychle zánět odstranit. Protizánětlivými mechanismy neúčinně zvládnutá reakce potom způsobuje nejen výraznější příznaky infekce (vyšší horečka, bolest, únava, kašel apod.), ale také poškození tkání se selháváním funkcí vnitřních orgánů. A to mohou být právě ty případy, které končí na jednotkách intenzivní péče i v relativně mladém věku bez dalších přidružených onemocnění nebo významnější nadváhy.
Nadměrná a prodloužená zánětlivá reakce v nás dle prof. Zadáka zanechává následky v podobě fibrotické přeměny tkání a tím poruch jejich funkce, což se na příkladu koronavirové infekce projevuje jako poškození plic s vývojem emfyzému a chronické obstrukční plicní nemoci, projevující se dušností. Dochází i k trvale zvýšené reaktivitě dýchacích cest s astmatickými příznaky dráždivého kašle ještě mnoho měsíců po odeznění infekce. Dlouhodobé následky ale mohou postihnout také další orgány jako jsou ledviny, srdce anebo dokonce mozek.
Případy nadměrné zánětlivé reakce s poškozením tkání jsou historicky známé nejen u COVID-19, ale byly popsány již dříve u podobných viróz SARS a MERS.
Na druhé straně výzkum prokázal, že pokud jsme připraveni zdravou životosprávou a v těle máme dostatek omega 3 mastných kyselin, ze kterých pak vznikají účinné protizánětlivé a zánět vstřebávající tkáňové působky (resolviny, lipoxiny, protektiny, maresiny), reagujeme při akutních onemocněních mnohem mírnějším a rychlejším zánětem v kombinaci s nižším rizikem trvalého poškození tkání, což nás v kombinaci s protizánětlivým stylem života vede tím správným směrem ke kompletní regeneraci a uzdravení se bez trvalých následků.
"Příliš silné prozánětlivé nastavení organismu paradoxně neznamená účinnější zbraň v boji proti infekcím, naopak nám způsobuje oslabování imunitní obranyschopnosti, projevy autoimunity, prodloužené hojení a dlouhodobé následky poškozením tkání a funkce orgánů."
Prof. Zadák zdůraznil také to, že u závažných stavů na jednotkách intenzivní péče se s úspěchem aplikují žilní cestou směsi s rybím olejem s vysokým obsahem omega 3 mastných kyselin ve snaze zabránit nadměrnému zánětu a urychlit proces jeho vstřebávání, tedy i v té nejvyspělejší medicíně se dodnes využívají přirozené tuky k ovlivnění imunitního systému a hojení tkání.
Závěrem lze říct, že tato pandemie lékaře naučila nedívat se jen povrchně na lidi a neposuzovat je jen podle věku, přidružených onemocnění anebo obezity. Po tom, co jsme byli svědky i mladých jinak zdravých a neobézních lidí se závažnými průběhy na umělé plicní ventilaci anebo s postcovidovými dlouhodobými potížemi, lze již s jistotou tvrdit, že zejména u těchto mají vliv i někeré skryté faktory. Vedle dědičné genetické predispozice, kterou neovlivníme, je potřeba si umět přiznat, že také samotná prozánětlivá strava a životní styl může stát za oslabenou imunitní obranyschopností se současnou nadměrnou zánětlivou až autoimunitní reaktivitou v případě akutních onemocnění. Pandemie se tedy stala pro všechny novou výzvou uvědomit si svoje chyby a změnit do budoucna svůj přístup a pocit zodpovědnosti ke svému vlastnímu zdraví.
MUDr. Jana Neuwirthová, Ph.D.
Atestace z oboru Klinická výživa a intenzivní metabolická péče
(Více o autorovi v odkazu zde...)
Proč vidíme takové rozdíly v závažnosti průběhu COVID-19 i u mladých jinak zdravých lidí?
Tento článek pro laickou veřejnost jsem sepsala na vyžádání organizátorů mezinárodní konference "Chronický zánět jako příčina civilizačních onemocnění" (12.9.2020 v Praze), které jsem se zúčastnila jako jedna z vyzvaných přednášejících a předsedajících. Čerpal informace z prezentací a osobních rozhovorů s předními lékařskými odborníky a účelem jeho zveřejnění bylo vnést do problematiky zánětlivých nemocí nový pohled.
Tehdy jsme společně zatím jen odhadovali, proč nám na jednotkách intenzivní péče někteří mladí a jinak zdraví lidé končí s COVID-19 na plicních ventilátorech, zatímco jiní ve stejném věku s tou stejnou infekcí zůstávají doma téměř bez příznaků.
Od té doby uběhly více než 2 roky pandemie a řada věcí se odhalila. Samozřejmě svůj nesporný vliv na závažné průběhy prokázal věk, přidružená interní onemocnění jako je cukrovka, hypertenze apod., ale překvapila nás i samotná obezita, která nezávisle na jiných faktorech mnohonásobně zhoršovala zdravotní stav nakažených včetně úmrtnosti.
Postupně nám vědci navíc odkrývali dědičné vlivy v rámci jednotlivých rodin či etnik, například variabilitu v genech imunitní obranyschopnosti proti virům anebo v genech, ovlivňujících průběh zánětu. U mladých a dětí se na závažném průběhu a na postcovidových komplikacích podílel také vyšší sklon k autoimunitní reaktivitě.
Vedle genetické predispozice se ale u nadměrných zánětů v kombinaci s oslabenou obranyschopností potvrdil i samotný námi předpokládaný a lidmi podceňovaný významný skrytý vliv životního stylu a stravy.
Proč někteří mladí lidé mají závažný průběh infekcí, zatímco jiní věkově stejní z nich vyváznou téměř bez příznaků?
Žijeme v době, která nám sice nabízí vyspělou medicínu, ale také nám přináší řadu nových degenerativních, zánětlivých a nádorových onemocnění, které se dříve v takové míře nebo vůbec nevyskytovaly. Stále více se navíc začínají objevovat autoimunitní poruchy, kdy se imunita paradoxně obrací proti vlastním tkáním, a z druhé strany se hromadí případy oslabené obranyschopnosti proti infekcím. Je to tím, že jako lidský rod již geneticky degenerujeme a vznikají u nás čím dál častěji nepříznivé mutace, které se hromadí a dále rodově předávají? Anebo má klíčovější vliv náš individuální vlastní životní styl a strava, jinými slovy změna podmínek, ve kterých žijeme?
Je známo, že skrytou příčinou většiny tzv. civilizačních onemocnění je chronický zánět v těle, který si způsobujeme a dlouhodobě udržujeme svým životním stylem. Tento mírný navenek nepoznatelný nevstřebávající se zánět sice nevnímáme, ale pravdou je, že pro tělo není přirozený a skrytě nás poškozuje. Nezpůsobuje nám sice zvýšenou teplotu a další klasické příznaky zánětu, ale při dlouhodobém působení se projeví vyšší únavností, předrážděností, tendencí k přibírání na váze, poškozením a degenerací tkání (vlivem metaloproteináz), bolestí svalů, artrózami, depresemi, demencemi, neurologickými onemocněními, plicními chorobami, žaludečními nebo střevními záněty, kožními projevy, předčasným stárnutím, kornatěním tepen, cévními mozkovými nebo srdečními infarkty, hypertenzí, cukrovkou a rychlejším vývojem mnoha dalších s chronickým zánětem spojených tzv. civilizačních onemocnění. V neposlední řadě se projevuje také oslabením imunitního systému v boji proti nádorům a infekcím. Tedy může stát za těžšími a delšími průběhy nejrůznějších infekcí a zánětů včetně opakovaných vracejících se potíží.
Zrádné je, že tento neustupující dlouhodobý zánět, který známe z typického příkladu kuřáků nebo obezity, se do určité míry objevuje i u navenek zdravě vypadajících mladých lidí, a to pouhým prozánětlivým vlivem nedostatku pohybu, nevyspání, chronického stresu, přejídání se a prozánětlivých složek stravy, často v kombinaci více faktorů, které se sčítají dohromady. Jedná se o laboratorně těžko odhalitelný skrytý stav, který má však významný vliv na to, jak budeme reagovat v případě setkání se s infekcí anebo ve stavu zranění či jiných akutních onemocnění.
Proč se těžce pracující dělníci ve viktoriánském období dožívali vyššího věku a s méně chronickými onemocněními než my v současné době vyspělé medicíny?
Podle celosvětově uznávaného odborníka na farmakologický účinek potravin Dr. Paula Claytona je to dané změnou životního stylu. Nemáme již tolik fyzické aktivity a došlo k radikální změně složení potravin.
Z mnoha vědeckých studií víme, že pravidelný aerobní sport trénuje nejen svalovinu, ale i imunitní obranyschopnost spolu s antioxidačními a protizánětlivými mechanismy těla. Tato naše schopnost sice původně vznikla kvůli nutnosti zahojení fyzickou zátěží poškozených svalů, ale posiluje nás také vedle toho pro boj s nejrůznějšími zánětlivými onemocněními. Proto se mezi profesionálními sportovci nedoporučují umělé doplňky stravy s nadmírou antioxidantů, aby jim "nezlenivělo" posilování vlastních vnitřních regeneračních mechanismů. A ze stejného důvodu se z druhé strany lidé, kteří mají dlouhodobý nedostatek pohybu, hůře vyrovnávají se zraněními a infekcemi.
(Více o pozitivním vlivu sportu na imunitu článek autora v odkazu zde...)
Co se dle Dr. Claytona tedy během posledních 100 let změnilo, proč máme více onemocnění a kratší přežití? Ve viktoriánské době byl pohyb přirozenou součástí života, což již nyní není. K tomu se přidal jídelníček s nepřirozenými průmyslově zpracovanými potravinami a vysokým glykemickým indexem. I přes nadbytek kalorií v této stravě chybí vláknina, která má protizánětlivý vliv, a mikronutrienty, mezi které patří pro imunitní obranyschopnost i protizánětlivou reaktivitu důležité vitamíny a stopové prvky (vitamín D, zinek apod.). Jako jeden z největších problémů současné stravy pak vidí nadbytek prozánětlivých omega 6 a současně nedostatek opačně působících omega 3 mastných kyselin, které tvoří součást membrán buněk a mají významný vliv na nejrůznější signální soustavy v našem organismu. Výsledný poměr nenasycených mastných kyselin tak skrytě ovlivňuje fungování všech orgánů včetně imunitního systému.
Na rozdíl od kočkovitých šelem si protizánětlivé omega 3 mastné kyseliny lidé neumí sami vytvářet a jsou tedy závislí na jejich přívodu ze stravy. Jsou pro nás klíčové nejen pro mírnější a rychlejší průběh zánětů, ale také pro nekomplikované hojení. Působí proti poškození tkání, jejich patologickému projizvení a poruchám funkce orgánů, které vidíváme po silných nebo dlouhých zánětech.
Více o vlivu EPA a DHA na hojení ran odborný článek autora v odkazu zde...
Ve viktoriánské době se nyní běžná civilizační onemocnění vyskytovala jen velmi vzácně a lidé se dožívali vyššího věku i bez vyspělé medicíny. Pokud se podíváme na složení stravy tehdy, bylo pro tělo mnohem přirozenější. Poměr protizánětlivých omega 3 vůči prozánětlivým omega 6 tukům byl 1/3 a k tomu přijímali mnohem více polyfenolů, mikronutrientů a vlákniny, které také prokazatelně snižují zánětlivé projevy. Poměr omega 3/6 je nyní v Evropě ve velmi nepříznivém průměru 1/16 a v USA ještě skoro dvojnásobně horší ve smyslu prozánětlivého působení (1/25-30).
Na příkladu koronavirové epidemie v USA, kde je dlouhodobě vystupňovaný prozánětlivý styl života, by to vyšší procento mladých lidí, kteří vyžadovali umělou plicní ventilaci, jen potvrzovalo. Oproti Evropě tam bylo také výrazně více úmrtí mezi mladými.
Prof. Zdeněk Zadák, uznávaný český specialista na intenzivní metabolickou péči, který má za sebou řadu výzkumů v tématu zánětu, nás vedle toho upozornil na fakt, že máme fylogeneticky nastaveny mnohem silnější prozánětlivé mechanismy než ty protizánětlivé.
Mechanismem poškození tkání a funkce orgánů během nejrůznějších akutních stavů může být právě nadměrná aktivace zánětu, tzv. cytokinová bouře, ale také vyšší tendence k nastartování autoimunitních reakcí, kdy se imunitní systém paradoxně obrací proti vlastním tkáním. Ve druhé fázi vážného průběhu onemocnění COVID-19 se proto s úspěchem podávají léky, tlumící imunitu (kortikoidy). Z toho tedy vyplývá, že ne vždy je podpora imunitních a zánětlivých reakcí v praxi ku prospěchu.
Silnější vnitřní prozánětlivé než protizánětlivé mechanismy vznikly v době, kdy jsme museli často bojovat se zraněními, ovšem v době civilizačního ze všech stran prozánětlivého způsobu života se stávají ještě silnější a bohužel již v této kombinaci spíše kontraproduktivní.
Odhalila koronavirová epidemie naši civilizační slabinu neschopnosti vyrovnat se s nadměrnou zánětlivou reakcí?
Koronavirová infekce je typický případ onemocnění, vyvolávající silnou zánětlivou reakci, a proto tedy mohla tak snadno odhalit naše slabiny a individuální rozdíly mezi námi, dané nejen genetickou predispozicí, ale především stylem života. Na příkladu mladé populace vidíme jedince, kteří tuto virózu zvládali téměř bez příznaků, a vedle toho jiné, kteří měli silný zánětlivý průběh s vysokými horečkami a dušností.
Máme vyspělou medicínu, takže i těm nejzávažnějším případům jsme schopni zachránit život. Ale znepokojují nás hromadící se trvalé zdravotní následky poškození plic, mozku, srdce, ledvin aj., které u mnohých přetrvávají ještě dlouho po odeznění samotné infekce. Tito lidé sice přežívají, ale se zhoršenou kvalitou života.
Existují tedy faktory, ovlivňující vlastní průběh zánětu, které my lékaři nejsme schopni ovlivnit a leží opravdu jen v rukou lidí samotných?
Z příkladu obezity již víme, že se oslabuje obranyschopnost proti infekcím a tvoří dlouhodobé chronické prozánětlivé prostředí. Pro koronavirovou infekci mladých lidí se obezita dokonce ukázala jako nejvýznamnější rizikový faktor.
Ale proč se objevují mezi těžkými průběhy i mladí navenek zdraví jedinci bez obezity? U části případů byla odhalena dědičná genetická variabilita ve specifických složkách imunity, ale stále se jedná jen o zlomek případů - co tedy ta velká část ostatních závažných průběhů v mladém a středním věku bez zjevné příčiny nebo genetické predispozice?
Zkusme se na to podívat z jiného úhlu pohledu, tedy odpovědět si na základě informací, které jsme zde již nastínili. Bylo prokázáno, že pokud dlouhodobě volíme stravu, ve které jsou procesované potraviny, nedostatek polyfenolů, mikronutrientů, betaglukanů, omega 3 a vlákniny, k tomu vysoký glykemický index a prozánětlivé tuky s převahou omega 6, tak i když přímo nemáme obezitu, můžeme v případě různých onemocnění reagovat silnějšími zánětlivými příznaky, slabší obranyschopností proti infekcím a neschopností imunitního systému dostatečně rychle zánět odstranit. Protizánětlivými mechanismy neúčinně zvládnutá reakce potom způsobuje nejen výraznější příznaky infekce (vyšší horečka, bolest, únava, kašel apod.), ale také poškození tkání se selháváním funkcí vnitřních orgánů. A to mohou být právě ty případy, které končí na jednotkách intenzivní péče i v relativně mladém věku bez dalších přidružených onemocnění nebo významnější nadváhy.
Nadměrná a prodloužená zánětlivá reakce v nás dle prof. Zadáka zanechává následky v podobě fibrotické přeměny tkání a tím poruch jejich funkce, což se na příkladu koronavirové infekce projevuje jako poškození plic s vývojem emfyzému a chronické obstrukční plicní nemoci, projevující se dušností. Dochází i k trvale zvýšené reaktivitě dýchacích cest s astmatickými příznaky dráždivého kašle ještě mnoho měsíců po odeznění infekce. Dlouhodobé následky ale mohou postihnout také další orgány jako jsou ledviny, srdce anebo dokonce mozek.
Případy nadměrné zánětlivé reakce s poškozením tkání jsou historicky známé nejen u COVID-19, ale byly popsány již dříve u podobných viróz SARS a MERS.
Na druhé straně výzkum prokázal, že pokud jsme připraveni zdravou životosprávou a v těle máme dostatek omega 3 mastných kyselin, ze kterých pak vznikají účinné protizánětlivé a zánět vstřebávající tkáňové působky (resolviny, lipoxiny, protektiny, maresiny), reagujeme při akutních onemocněních mnohem mírnějším a rychlejším zánětem v kombinaci s nižším rizikem trvalého poškození tkání, což nás v kombinaci s protizánětlivým stylem života vede tím správným směrem ke kompletní regeneraci a uzdravení se bez trvalých následků.
Prof. Zadák zdůraznil také to, že u závažných stavů na jednotkách intenzivní péče se s úspěchem aplikují žilní cestou směsi s rybím olejem s vysokým obsahem omega 3 mastných kyselin ve snaze zabránit nadměrnému zánětu a urychlit proces jeho vstřebávání, tedy i v té nejvyspělejší medicíně se dodnes využívají přirozené tuky k ovlivnění imunitního systému a hojení tkání.
Závěrem lze říct, že tato pandemie lékaře naučila nedívat se jen povrchně na lidi a neposuzovat je jen podle věku, přidružených onemocnění anebo obezity. Po tom, co jsme byli svědky i mladých jinak zdravých a neobézních lidí se závažnými průběhy na umělé plicní ventilaci anebo s postcovidovými dlouhodobými potížemi, lze již s jistotou tvrdit, že zejména u těchto mají vliv i někeré skryté faktory. Vedle dědičné genetické predispozice, kterou neovlivníme, je potřeba si umět přiznat, že také samotná prozánětlivá strava a životní styl může stát za oslabenou imunitní obranyschopností se současnou nadměrnou zánětlivou až autoimunitní reaktivitou v případě akutních onemocnění. Pandemie se tedy stala pro všechny novou výzvou uvědomit si svoje chyby a změnit do budoucna svůj přístup a pocit zodpovědnosti ke svému vlastnímu zdraví.
MUDr. Jana Neuwirthová, Ph.D.
Atestace z oboru Klinická výživa a intenzivní metabolická péče
(Více o autorovi v odkazu zde...)